Včelařská konference

Sibiřské včely se pro naše zeměpisné šířky a podmínky nehodí. Dlouholetým výběrem a chovem v sibiřských mrazech získala ta včela specifické genové vybavení, které jí usnadňuje přežití v krutých sibiřských mrazech a umožňuje i za nízkých teplot sbírat skladinu a vytvářet zásoby. Jenže za to byla zaplacena určitá cena. Například zatímco běžná včela získává energii pro létání a pro výrobu tepla v úlech z cukrů, sibiřská včela byla nucena v mrazech využívat koncentrovanější zdroje energie, našla je v pryskyřici tekoucí z jehličnatých stromů a potom zejména v surové ropě, která vyvěrala na povrch na sibiřských naftových polích. A později si navykla i využívat už zpracované petrochemické výrobky. Umí létat na naftu, na minerální oleje, motorové, převodové i jiné, benzín jí moc nejede a LPG už vůbec ne.
Podobné to je i s tolikrát vychvalovaným snášením medu za mrazů. Sibiřská včela to umí, to je pravda, jenže jak to ve skutečnosti dělá? Dostatek tepelné energie z ropy jí totiž umožňuje i za sibiřských mrazů vybraný medonosný strom působením množství jedinců včel jako roje vyhřát na vegetační teplotu, přimět tak k velice rychlému rašení a mízu, které potom proudí z kořenového systému do kmene a větví vysát a i bez mšic přeměnit na medovicový med. Vysátý strom pak roj opouští a stěhuje se na jiný, který pátračky už předtím vytypovaly.
Med ze sibiřských včel je bohužel velice silně cítit, podle toho, co tyto včely používají jako zdroj energie. Pokud to je někde v hlubokých jehličnatých lesích, med sibiřských včel je cítit silně po terpentýnu, pokud to je v blízkosti civilizace, po ropných výrobcích, naftě, olejích a podobně. Sibiřské včely velice snadno tyto látky po čichu nalézají a hromadně tak obtěžují například obsluhu a zákazníky benzínek, zaměstnance firem zpracovávajích nebo přepravujících ropu a dokonce i jednotlivé řidiče automobilů s netěsnící palivovou nádrží či ukapujícícm olejem z motoru nebo převodovky. Obyvatelé Sibiře jsou zřejmě na sibiřský med zvyklí, bohužel čeští zákazníci med s odérem terpentýnu nebo ropných výrobků považují za pančovaný nebo porušený a nekupují ho.
Taky ona zdánlivě vítaná schopnost sibiřské včely snášet med i v zimě v mrazech je po bližším zkoumání problémová. Co možná snese limba na Sibiři, český strom nesnese. Probuzení spícího stromu i v našich mírných mrazech do plné vegetace, následně vysátí mízy a potom jeho opuštění včelami a jeho vychladnutí do okolních zimních teplot naše stromy až na výjimky většinou nepřežijí. Včelař chovající sibiřské včely se tak ocitá pod silným tlakem majitelů okolních lesů, který v současné době zpravidla vede k vystěhování takových včel někde jinde. Doba socialistická, kdy se působení těchto včel dalo krýt likvidačním působením průmyslových exhalací, dávno minula....

Takže dobře radím, sibiřské včely raději nekupujte. Likvidují naše lesy a jejich med u nás neprodáte. Kupujte ty naše, místní , vyšlechtěné na naše podmínky.

Nechci poučovat, ale mnohem lepší jsou Grónské a Faerské včely. Sibiřské včely jsou dobré, ale Grónské nebo Faerské jsou mnohem lepší. Jsou příbuzné, ale hodně se liší. Nechci opisovat z Wikipedie data, ale jen bych vyzdvihl vytrvalost Faerek. Nezmrznou i když se nevrátí do úlu, i po několika dnech rozmrznou a jsou schopny letět. A nevadí jim ani velké teploty v kráterech sopek, kde opylují rostliny, ale hlavně sají nektar.